Jak na věc


češi na cestách

Počet Čechů a Slováků žijících v zahraničí

    Oba dva kronikáři píší vlastně o tomtéž. Píší o mytické době, kdy  neexistovala v českém Polabí žádná ústřední moc a v oblasti je bezvládí. Předáci slovanských rodů v době českého raně feudálního státu, asi znali pověst o Přemyslovi a pluhu ještě před Kosmasem. Pak mohli věřit, že bájný Přemysl  vyoral první hraniční brázdu ve slovanských Čechách, tedy, že  zde začal tvořit prvotní zemské hranice, ale  toto své dílo nedokončil. Cituji dle Kosmase: „A on dí: Co se divíte? Vězte, že se z našeho rodu mnoho pánů zrodí, ale jeden po každé bude panovati. Ale kdyby vaše paní nebyla s tou věcí tak spěchala, nýbrž na krátký čas byla vyčkávala běhu osudů, že by nebyla pro mne tak brzy poslala, měla by vaše země tolik pánů, kolik by příroda vydala knížecích synů“.


Blog pro příznivce historie. Novinky, objevy, fotky, videa, infografiky, recenze, tipy, výlety, rozhovory, archivy…

    Proto mohli předáci většiny tehdejších slovanských rodů sjednocování celé země pod vedením údajně přímých potomků bájného Přemysla Oráče uznávat a vnímat jako jejich právo a dokonce i jako jejich povinnost  pokračovat v Přemyslově díle a dokončit ho. Mohlo tu tedy jít o jakousi nepsanou společenskou smlouvu, jejíž vznik byl ovlivněn předpokládanou existencí pomyslného obřadního pluhu, pomocí kterého vládce ohraničoval  a dále rozšiřoval jím ovládané území. Český národ tedy současně vzniká se státem, politika státu je politikou národa a sám národ je vymezen účastí na této politice. Ti, kdo se jí účastní, členové knížecí družiny, předáci rodů uznávajících  na svém území svrchovanost knížete, urození muži, dle tehdejších zvyklostí  snad už od věku  čtrnácti let výše, scházející se na poradních a soudních shromážděních, to jsou Čechové, přičemž dokonce někteří z nich nemuseli být nutně ani slovanského původu,  ovšem  za předpokladu, že byli do tehdejší společnosti dostatečně  integrovaní.
    Ale zpět k tématu. V  souvislosti s možností vzniku názvů Čech a Čechy ze jména kmene Zichů považuji za vhodné, citovat zde  vybranou část ze stránek www.czechency.org/slovník ČECH,  Czech Ency, Nový ecyklopedický slovník český.
    Zdroj: Národopisný věstník Českoslovanský. Ročník XII. V Praze 1917,   na stránkách 153 až 174, třetí část odborného pojednání nazvaného:  „radlo a pluh.  Příspěvkem k poznaní starého slovanského zemědělství napsal L. Niederle  III.“
    O  původu názvů Čechy a Čech existuje spousta teorií, možných i nemožných, pravděpodobných i nepravděpodobných. Kdo chce, snadno je najde, i na internetu.
    Národní pověsti, které má velmi pravděpodobně každý národ, jsou neoddělitelnou součástí jeho národní identity a neoddělitelnou součástí jeho kulturního dědictví a to dokonce i některé příběhy, které byly případně převzaty od etnika jiného, ale jsou dnes vnímány jako příběhy vlastního národa.


Češi zachraňují... opice kahau v Indonésii

    Rituální panovníkův pluh  se ovšem nestal českým totemem.  Nebylo to potřeba, protože symbolem, který všechny spojoval,  byl  sám živý panovník, potomek mytického prapředka Oráče. To on mohl představovat a snad také opravdu představoval onu symbolickou radlici, nazývanou možná slovem CÉCHT, převzatým od Keltů, z čehož  později mohlo  vzniknout jméno ČECH. Ovšem  za předpokladu, že Venedové žijící v Čechách slovo CÉCHT  znali. Možnost existence tzv. „českých“ Keltů v době vznikajícího českého státu je diskutabilní. Naproti tomu, i když křesťanství, které se v Čechách ujalo, přišlo do Čech z Velké Moravy, je  přítomnost irskotských misií v Čechách, v době, která tomu předcházela, velmi pravděpodobná.  Proto je také pravděpodobnější možnost, že i když od těchto irskoskotských mnichů tehdejší obyvatelé Čech křesťanství nepřevzali, přesto od nich mohli představitelé vládnoucí skupiny v tehdejších Čechách převzít nejen slovo CÉCHT, které Václav Blažek ve svém pojednání Keltské jazyky označuj
    Nový seriál s průvodcem Danem Bártou o ohrožených druzích zvířat z různých částí planety a jejich přátelích, českých přírodovědcích, kteří se mnohdy tisíce kilometrů od domova zabývají jejich záchranou. Režie Z. Suchý
    To, co zde dále uvedu, se pokusím vysvětlit pomocí totemismu. Totemismus je jedna z raných forem náboženství, které je v tomto případě založeno na představě, že  nějaká skupina lidí (rodina, rod, kmen apod.) souvisí s nějakým společným prapředkem (člověkem, živočichem,  rostlinou, či předmětem), jenž je symbolizován totemem. V moderní společnosti lze objevit symboly podobné totemům např. ve znacích sportovních klubů.


GOETHE CENTRUM JUČeské Budějovice

    Pravidlo je jednoduché. Následuje-li samohláska a / o / u, výslovnost bude ‘tvrdá’, následuje-li samohláska e / i / y, vyslovujeme ‘měkce’. Podle tohoto pravidla se slova cectoria a cectorium mohla vyslovovat nejspíše jako sektoria, sektorium a slovo cécht znělo nejspíše jako sécht. Ale POZOR! V latině,  v jejím KLASICKÉM období, by se tato slova vyslovovala jako kektoria, kektorium a kecht. Samostatné slovo pro jistý druh pluhu,  které dle doc. Dr. Františka Kopečného údajně znělo jako „socha“,  měli  i staří Slované v Čechách. Víme, že staroirsky se pluh nebo jeho část, nazýval cécht a tento název mohli přinést sebou staroirští misionáři.  Pokud však uvažujeme o tom, že název Čech a Čechy  je odvozen od staroirského keltského slova cécht, pak zde máme jistý problém a tím problémem je písmeno „t“, které ve slovech Čech a Čechy  chybí. Je možné, že původní keltské slovo pro radlici pluhu se u českých obyvatel mohlo vyslovovat jako céch, tedy bez koncového „t“. P
    Čeští historici unisono tvrdí, že bez dobrovolného přihlášení se k německé národnosti to pro osoby bývalé české národnosti (oficiálně československé, česká k dispozici při sčítáních lidu v létech 1921 a 1930 nebyla) možné nebylo. Neříkají však pravdu. Existovaly statisíce osob české národnosti s německou státní příslušností a desítky tisíc z nich sloužily ve Wehrmachtu a v jednotkách SS (!), aniž se někdy vzdaly české (československé) národnosti, protože Německo se nikdy, tj. od svého vzniku v roce 1871 dodnes, nezajímalo a nezajímá o národnost svých obyvatel: „Němec je ten, kdo má německou státní příslušnost“, zní definice Němce podle zákona.


Reakce: Mylná úvaha o českém národě a jeho státu

    Důvody proč vznikaly a vznikají různé státy jsou různé. Důvodem pro vznik nějakého státu může být například touha určitého národa žít tak, jak sám chce, bez nadvlády jiných. Důležitým, možná nejdůležitějším předpokladem vzniku a existence národa je lidský pocit dlouhodobě sdílené a zpravidla dědičné, dobrovolné sounáležitosti, který je předáván z generace na generaci po dlouhou dějinnou dobu a  který sdílí  konkrétní člověk s nějakým společenstvím dalších lidí.
    Při troše snahy se tedy dá sice vysvětlit a zdůvodnit leccos. Předložené  vysvětlení toho, proč ve slovech Čech a Čechy  chybí písmeno „t“,  přičemž toto písmeno na konci slova  „cécht“ je a  z něhož  jsou možná tyto tvary odvozeny, však není násilné  a lze je  akceptovat a pokud připustíme možnost převzetí slova „cécht“ z germánského prostředí, zejména ve tvarech „vomer sech, seche“, které ve svém odborném pojednání o pluhu uvádí dr. L. Niedrle jako názvy pro radlici, pak problém z koncovým „t“ ve slově „cécht“ úplně odpadá. Je tedy možné, že názvy Čechy a Čech jsou odvozeny od starokeltského názvu pro radlici pluhu. Pokud tomu tak bylo, pak můžeme směle tvrdit, že Češi jsou národem  pluhu, a že tato země a tento národ vděčí za svou existenci, a nejen za ni, jen sobě, tedy lidem od pluhu.
    Přístup do Goethe centra JU je možný pouze z nám. Přemysla Otakara II, č.p. 14, případně z Hroznové ulice č.p. 11. Kanceláře a učebny Goethe centra JU se nacházejí ve dvoře zástavby.


Úvaha: Pluh, Přemysl Oráč a možný původ názvů Čechy a Čech

    Jak říkám, existuje spousta teorií o původu názvů Čech a Čechy.  Nelze ani vyloučit, že názvy Čech a Čechy mají svůj původ ve starém  keltském jazyku nebo v latině. V keltštině existují slova cectoria, cectorium, která  znamenají  „brázda tvořící hranici pole“ a v staroirštině existuje  slovo CÉCHT, což znamená  „pluh či jeho rukojeť“. Tato slova převzala keltština z latiny a jsou  obsažena například v širší anglické slovní zásobě, i když se dnes běžně neužívají.
    „Na jeden z nejrozsáhlejších geneticko-historických průzkumů se vědci připravují od loňského června a začít s ním chtějí v lednu 2008.“ Tolik vybrané citáty z článku. Výsledky by měly být známé v roce 2018. Tedy v současnosti a tak se možná v dané záležitosti dozvíme víc. Ale zatím… Ticho po pěšině.
    Pokud budete mít během března cestu do Prahy, nenechte si ujít česko-německou výstava „Významní Češi – Bedeutende Tschechen“ (Mezi jazykem, národem a státem 1800–1945), která se zabývá vztahem patnácti osobností k německé kultuře a jazyku a k habsburské monarchii. Představí tak mimo jiné osobnosti, jako je Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Čapek nebo Tomáš Baťa. Výstava kulturního referenta pro české země ve Spolku Adalberta Stiftera - pana Wolfganga Schwarze - se koná v Německé škole v Praze Jinonicích (Schwarzenberská 1/700), 6. – 23. března 2018. Otevřeno pondělí až pátek od 7.30 do 17.00 hodin. 


Naši partneři, bez kterých by to nešlo

    „Na str. 280 sice čteme: pluh (csl. plugъ), všeslov. z germ.-kelt, got. plōgs, něm. Pflug (st. pfluog): popluž-ní dvůr (stč. poplužie, menší hospodářství; pluhař „oráč“).
    Cílem seriálu je přímo v místě života konkrétních zvířecích druhů nejen popsat, čím jsou ohroženy, ale také jak je někdy snadné jim pomoci. Jenže v dané lokalitě mnohdy chybí vůle úřadů, energie obyvatel, či hlubší znalost problémů, a právě proto i jediný nadšený člověk, dokáže mnoho. Cyklus se zaměřuje na dosud ne příliš známé příběhy Čechů žijících v exotických krajích, kteří tu spolupracují s místními lidmi, přesvědčují úředníky a politiky, shánějí finance a vedou či realizují „živé“ projekty ochrany přírodního bohatství i ve značně vzdálených a exotických krajích.
    Jako zajímavost hodnou pozornosti zde  stručně cituji z    novinového článku Jana Gazdíka uveřejněného v MF DNES  dne 15. června 2007:  „Jsou Přemyslovci Češi? Kosti půjdou na test DNA. Vědci začali pracovat na vyřešení jednoho z velkých tajemství české historie. Chtějí pomocí analýzy DNA zjistit, odkud se v Česku vzali Přemyslovci.“


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
19263
cache: 0024:00:00